Jeskyně Balcarka - historie
HISTORIE, OBJEVOVÁNÍ A ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ JESKYNĚ BALCARKY
„V Balcarce kdysi bývaly divé ženy. Nosily na hlavě bílý čepec, na těle zelenou kazajku a dlouhé bílé sukně. Jednou Balcar oral na svém poli před skalou. Divoženky za ním přišly a žádaly ho, aby jim spravil polámanou lopatu chlebovou. Pravily mu: Balcařisko, spravíš nám to lopatisko? Balcar jim vyhověl a když lopatu spravenou donesl, dostal koláč s příkazem, aby ho nikdy nedojedl. Bude stále čerstvý. Balcar přijal dar a uložil ho ve spižírně. Ujídali z koláče velmi dobrého, ale vždycky kousek nechali ve spižírně. Do rána byl zase koláč celý. Až jednou ze zvědavosti Balcar celý koláč snědl. Ráno našel ve spižírně místo koláče kravinec. Tak byl potrestán."
Balcarova skála s tajemným otvorem až do 19. století budila respekt před místním obyvatelstvem. Byla opředena pověrami a pověstmi. Až v druhé polovině 19. století se stala předmětem výzkumů. Ve 20. letech 20. století začal v oblasti Balcarovy skály a okolí aktivně působit ostrovský občan, poslanec Josef Šamalík. Procházel s virgulí po povrchu a hledal cesty do předpokládaných jeskyní. 16. června 1923 pronikl do prvních podzemních prostor.
Takto popisuje objevitel své bezprostřední dojmy: „Jeskyně není veliká, ale krásná. Vpředu jsou dvě kaple, v jedné dokonce kamenný oltář. Jsou bíle dekorované, zdobené travestýny a krápníky různých tvarů. Po pravé straně jest okraj jeskyně zdobený velkým množstvím bílých krápníků, rostodivně vytvořených. Prostora, jež byla balvany a hlinou zanesena, byla uvolněna, prolámán jiný vchod a zároveň jeskyňka zpřístupněna i z horní části. Celý vnitřek jeskyňky, nejen vrch a boční stěny, ale i spodek jest bílý a velkým množstvím krápníků zdobený. Z krápníků vyniká velký, na způsob turecké šavle zakřivený krápník, zvaný Handžár. proti němu stojí kuželovitý stalagmit. Dělníci pojmenovali jeskyni mým jménem. Já ji však pojmenoval Popeluškou..."
Poslanec Šamalík pokračoval v průkopových pracích v Popelušce, ty však skončily nezdarem. S nástupem zimy v témž roce povšiml si roztátého sněhu v malém závrtu na vrcholu Balcarovy skály. Po postupném uvolnění ucpávky se mu podařilo proniknout do volných prostor Balcarky. Jako datum objevu uvádí 22. února 1924. V dalších měsících podnikl Šamalík objevné průstupy do dalších prostor. Postupně objevil Wilsonovy rotundy, dóm Zkázy a Fochův dóm. Po té začal jeskyně upravovat a zpřístupňovat pro veřejnost. Přes finanční problémy a za pomoci Akciové společnosti Moravský kras, která Balcarku vzala do správy, byla na Velikonoční neděli roku 1925 „odevzdána veřejnosti".
I v dalších letech pokračoval Šamalík v průzkumech podzemí Balcarovy skály. Na začátku roku 1935 objevil překrásně zdobené prostory, dnešní „Galerii" a „Přírodní chodbu". Sám svůj objev popisuje takto: „Právě ve dnech 11. a 12. ledna roku 1935 prorazili jsme do nových prostorů, které svými útvary a krásou předčí všecky naše jeskyně. Opakuji zde, co jsem dne 23. ledna 1935 po prvních dojmech napsal do Selských hlasů: Jsem starým žurnalistou. Dvaačtyřicet roků píši do novin. Ale dnes musím kapitulovat, neboť to, co jsem viděl při magnesiovém osvětlení, opravdu nedovedu popsati. Když jsem se vrátil v poledne z dopolední výpravy od nových objevů, tázala se mne žena: Tak co tam máte? Odpověděl jsem: Žádné oko nevidělo, musíš se tam jít podívat, to se nedá vyjádřit...." Objevitel dal novým prostorám jméno „Jubilejní dómy Masarykovy." 15. června 1935 byly po propojení se stávajícími jeskyněmi a úpravách zpřístupněny veřejnosti.
Poslanec Josef Šamalík měl řadu příznivců, ale i odpůrců a kritiků. Přesto bude jeho jméno vždy spojeno s objevením a zpřístupněním jeskyně Balcarky. V 50. letech 20. století se uskutečnila celková rekonstrukce prohlídkové trasy a elektroinstalace. V roce 2001 byl postaven nový vstupní areál s moderním vybavením komplexními službami pro návštěvníky jeskyně. V roce 2008-9 prošly kompletní rekonstrukcí interiéry jeskyně.