Jeskyně Balcarka - přírodní poměry
Geologie
Moravský kras budují vápence - organnogenní mořské usazeniny z období středního až svrchního devonu. Podle vývojových etap tvoří souvrství josefovských, lažáneckých, vilémovických a křtinských vápenců, jejichž celková mocnost je odhadována na 500-1000 metrů. Na západě nasedají na hlubinné vyvřeliny - granodiority brněnského masivu, na východě jsou překryty kulmskými drobami a břidlicemi karbonského stáří.
Po ústupu prvohorního moře a mohutném variském vrásnění, které zasáhlo celý Český masív, začaly vápence podléhat intenzivnímu krasovění. To bylo v průběhu druhohor a třetihor opět přerušováno krátkodobými mořskými záplavami. Byly odrazem některých fází mohutného alpinského vrásnění.
Druhohorní moře zanechalo své karbonátové sedimenty se zkamenělinami amonitů, belemnitů a dalších mořských živočichů například v okolí Olomučan. Z období spodní křídy se dochovaly pestré vrstvy kaolinických písků a jílů, vyplňující hluboké krasové kapsy (tzv geologické varhany) v okolí městečka Rudice. Je to pozůstatek kontinentální sedimentace, kdy zde vládlo tropické klima. Vývoj Moravského krasu ovlivnila mořská bádenská záplava ve třetihorách. Hluboké krasové kaňony s nejstaršími jeskynními systémy tehdy zaplnily vrstvy mladých jílových sedimentů, což vyvolalo zásadní změny v hydrografickém vývoji Moravského krasu. Od poloviny třetihor už Moravský kras dostává postupně dnešní podobu.
Krápníková výzdoba
Balcarka patří mezi jeskyně s velmi bohatou, mnohotvárnou a barevnou krápníkovou výzdobou. Rovné stropy, vzniklé lavicovitou odlučností vápenců, zdobí nespočet dlouhých brček, hůlkovitých a mrkvovitých stalaktitů. Stěny jsou pokryty členitými sintrovými náteky či tzv. bradavičnatými sintry. Hojné jsou i ze země vyrůstající kuželové stalagmity různých tvarů a velikostí. Návštěvníky zaujme však i barevná pestrost krápníkové výzdoby Balcarky.
Vedle průhledných a sněhově bílých stalaktitů i stalagmitů, které jsou tvořeny vysoce čistými krystaly kalcitu, jsou vyvinuty i krápníkové a sintrové formy zbarvené oxidy trojmocného železa do široké palety odstínů žluté, béžové a červenohnědé. Velmi zajímavé jsou medově zabarvené shluky několikacentimetrových konkrecí kalcitu, které vznikaly na dně sinrtového jezírka v tzv. „Cukrové pohádce".
Archeologie a paleontologie
Vstupní portál jeskyně Balcarky byl již v 19. století předmětem paleontologických a archeologických výzkumů. Průzkumné výkopy započal Dr. Jindřich Wankel. Systematický výzkum však prováděl v letech 1898-1904 Jan Knies. Tomu se podařilo odkrýt pozůstatky činnosti člověka v mladším paleolitu. Objevil zde 6 ohnišť a mnoho kamenných a kostěných nástrojů.
V sedimentech jeskynního portálu se dochovaly i tisíce koster převážně drobných živočichů z období poslední doby ledové (přes 30000 hrabošů, 8000 lumíků, 1500 pišťuch , 600 rejsků, 300 křečků, 1200 kurů rousných, 400 kurů horských).
Archeologické a paleontologické nálezy byly učiněny též v lokalitách v okolí Balcarovy skály. V jeskyni Žižkůvce se podařilo dokonce objevit lidský zub. Nález se však během 2. světové války ztratil a protože není k dispozici další materiál (kamenné či kostěné nástroje), není možno přesně určit stáří.